Není mnoho lidí v České republice, kteří by znali jmenovitě nějakého běloruského spisovatele či dokonce přečetli knihu nějakého běloruského autora. Představím Alěse Adamoviče, někdy také uváděného celým jménem Alěs Michajlovič Adamovič. Narodil se 3.9.1927 ve vesnici Koňuchi v Minské oblasti. V roce 1943, tedy v šestnácti letech se přidal k partyzánům. Po válce, v letech 1945-1950, studoval na filologické fakultě Běloruské státní univerzity, kde později i vyučoval běloruskou literaturu, stejně tak na Lomonosově univerzitě v Moskvě. Zemřel 26.1.1994 v Moskvě.
Alěs Adamovič proslul zejména jako běloruský spisovatel, literární vědec a kritik, filmový scenárista a režisér. Psal bělorusky a rusky. Zastavím se u několika jeho děl, která čerpají z nelehké historie Běloruska v období 2. světové války, kterou Adamovič poznal na vlastní kůži. Jde zejména o tyto prózy: Válka pod střechami(1960),Synové jdou do boje (1963),Návrat do Chatyně (1972), Katani (1982), Moje ves lehla popelem (1975), Kniha o blokádě (1979), Blokádní deníky.
V antikvariátech jsem našel dvě z jeho próz vydaných před rokem 1989. Je to Návrat do Chaytně (Lidové nakladatelství, Praha 1975) a Moje ves lehla popelem (Naše vojsko, Praha 1981). Obě tyto knihy vypráví strhující příběhy obyčejných běloruských obyvatel, kteří byli zasaženi válkou, partyzánským odbojem, kolaborací a genocidou páchanou okupanty. Návrat do Chatyně je uměleckým ztvárněním vzpomínek bývalých partyzánů, kteří se pravidelně scházejí v památníku vypálené vesnice a připomínají si události jejich partyzánského života v okupovaném Bělorusku. Na druhé straně Moje ves lehla popelem představuje sbírku shromážděných autentických výpovědí očitých svědků o válečných hrůzách páchaných okupanty na civilním běloruském obyvatelstvu. Při jejich čtení mrazí z toho, co všechno se tehdy v Bělorusku stalo. Vyvražďování celých vesnic, upalování jejich obyvatel při sebemenším podezření ze spolupráce s partyzány. I to je historie válečného a okupovaného Běloruska.
V dostupné filmotéce v ČR je možné se setkat prakticky s jediným filmem, na jehož vzniku se Adamovič podílel jako scénárista. Jdi a dívej se je filmem z roku 1985 (tehdy ještě z produkce SSSR), který vzniknul za éry tzv. přestavby, režisérem je známý Elem Klimov. Film vypráví příběh asi šestnáctiletého běloruského hocha Florjy, který s nadšením v roce 1943 odchází z vesnice k partyzánům. Tady se potkává s tvrdou realitou války. Konfrontace s německým programem spálené země ho přivádí na pokraj psychického zhroucení. Film je mistrovským dílem, který se zásadně vymyká tendenčním sovětským válečným dílům.
