Bratři Bielští - židovští partyzáni v Bělorusku

20. říjen 2010 | 19.40 |

V roce 2008 byl do našich kin uveden americký film "Odpor" (Defiance) režiséra Edwarda Zwicka. Hlavní roli si v něm zahrál Daniel Craig, známý především jako představitel agenta Jamese Bonda. Ve filmu ztvárnil Tuviu Bielského, legendárního židovského partyzánského velitele v Bělorusku v letech 1941-1944. Oficiální text distributora charakterizuje děj filmu takto:

"Příběh bratrů Bielských se poprvé na světlo dostal v Bělorusku v roce 1944, když byli místní lidé svědky ohromujícího obrazu: více než 1 200 lidí vyšlo z hlubokých a neobydlených běloruských lesů. Bratři Bielští vyrůstali v rolnické rodině v té části Běloruska, kterou anektoval Sovětský Svaz v roce 1939. Charizmatičtí bratři byli známi jako rváči a rebelové s odporem k autoritám. Když v roce 1941 obsadili nacisté jejich kraj, byli  jejich rodiče a další členové rodiny hromadně s dalšími 4 000 Židy popraveni. Aby zachránili holé životy, utekli bratři do hlubokých a rozlehlých lesů a tam sestavili partyzánskou skupinu. To, co začalo jako bitva o přežití a touha po pomstě, přerostlo v odhodlání zachránit co největší počet Židů. Odhodlání bratrů přivedlo tisíce dalších do zoufalé bitvy za přežití. Bratři se odvážili vracet se do ghett a pomáhali utéci uvězněným Židům, kteří tam čekali na deportaci a následnou smrt. Po měsících neustálého přesouvání se jim konečně podařilo v lesích založit osadu. Žili v podzemních chatrčích, postavili si nemocnici, mlýn, pekárnu, lázně, divadlo a synagogu. Uprostřed okolního hororu vyrostlo místo plné života, které jeho obyvatelé pojmenovali "Jeruzalémem v lesích."

Tolik text uvádějící snímek do kin. Tento, pro zájemce o válečnou historii jistě poučný film, přivedl před plátno i v Česku poměrně dost diváků. Autoři scénáře staví film na reálném základě a snaží se nás o tom vytrvale přesvědčit. Reakce některých diváků na způsob filmového zpracování a filmový příběh jsou ale místy odmítavé. Cituji například: "Typický hollywoodský trademark "na poslední chvíli", zde zastoupený útokem na tank, který celý zážitek spolehlivě ničí. Hollywood si zase zahrál na vojáčky. Závěrečný boj je tam stejně jen na ukojení divákova oka v kinech."

Podobná filmová kritika a vlastní shlédnutí snímku Odpor mě přivedlo k myšlence vyhledat další informace o partyzánském boji bratrů Bielských v Bělorusku a konfrontovat je s filmovým zpracováním. Na českém internetu lze nalézt informací pomálu a většinou se týkají jen uvedeného filmu. Jak však bojovali židovští běloruští partyzáni vedeni bratry Bielskými, jaká byla realita a jací byli bratři ve skutečnosti?

Na současně dostupném knižním trhu jsem objevil dvě knihy, které se podrobně zabývají bratry Bielskými. Bohužel žádná kniha nebyla vydána nějakým českým nakladatelstvím. První je kniha "Die Bielski-Brüder" autora Petera Duffyho, která vyšla v roce 2005 v německém nakladatelství Scherz s podtitulem "Die Geschichte dreier Brüder, die in Wäldern Weissrusslands 1 200 Juden vor den Nazis retteten." (Příběh tří bratrů, kteří zachránili před nacisty v lesích Běloruska 1 200 Židů). 

Další kniha, která se zabývá bojem bratrů Bielských v lesích Běloruska, jsou vzpomínky židovského mladíka Moshe Beiracha: "Aus dem Ghetto in die Wälder", Bericht eines jüdischen Partisanen 1939-1945. ("Z ghetta do lesů", zpráva židovského partyzána 1939-1945). Tato autobiografie vyšla v roce 2009 v nakladatelství Fischer Taschenbuch Verlag. Moshe Beirach v ní vypráví vlastní příběh z válečných let v Bělorusku. V roce 1939 uprchnul před nacisty z Polska do Běloruska, kde v roce 1942 jako jeden z mála přežil masakr židovských obyvatel jednotkami SS-Einsatzgruppen v městečku Žaludok. Po utrpení v dalších ghettech a pracovních táborech se mu podařil útěk do lesů k partyzánům, k bratrům Bielským. Jak vzpomíná na boj v běloruských lesích, jak líčí život v jednotce bratrů Bielských? Podobá se jeho vyprávění a zážitky alespoň v něčem filmovému příběhu? Nebo byl snad reálný příběh bratrů využit jen Hollywoodem "na ukojení divákova oka v kinech"? Autor vyprávění nám líčí život v partyzánské jednotce a bratry Bielské takto:

"Jednou jsem seděl společně s Tuviou a teprve tady poprvé začal vyprávět o svém původu, o své rodině a dětství, životě před válkou. Narodil se ve Stankiewiczích, kde vzdělání získal privátní výukou a také, jak říkal "univerzitou života". Když vypukla první světová válka, bylo mu dvanáct. S německými vojáky, kteří žili v rodném domě jeho rodičů, měl dobré vztahy. Byli zásadně jiní, než ti v druhé světové válce. Seznámil se tady se zbraněmi, střelbou. Po válce se aktivně zapojil do hnutí, které připravovalo emigraci Židů do Izraele. Tuvia mluvil polsky i rusky. Byl příslušníkem polské armády, kde získal úplný vojenský výcvik. Po sňatku se z něho stal obchodník a dařilo se mu. Po vypuknutí války v roce 1939 bylo území východního Polska obsazeno Rudou armádou a v roce 1941 nacistickým Německem. Tuvia záhy pochopil, že cílem nacistů je  Židy vyhubit. Proto se rozhodnul všechno opustit a uprchnout do lesů. S ním tam odešel i jeho dvanáctiletý bratr Arale. Později se k nim přidali bratři Asael a Zusia, kteří přišli z Rudé armády. A tak začali spřádat plány, jak Židy přivést z ghett do lesů. Tuvia vyprávěl o tom, jak posílal lidi do ghetta v Lidě, aby přivedli Židy do lesů, jednou pět najednou, jednou deset a nakonec staré lidi a děti. Pak vyprávěl, jak Asael a Zuska si opatřili samopaly a munici, jak on sám si koupil revolver, který za opaskem hlavně nosil proto, aby působil na druhé.

Jedno z vyprávění Tuvii bylo také o policistovi, který silně Židy nenáviděl. Ten vybaven puškou a granáty byl zajat židovskými partyzány. Odzbrojili ho a svázali. Nechtěli ho sami zabít, proto ho vláčeli s sebou z místa na místo, až ho předali jedné skupině ruských partyzánů, kteří ho popravili. Tuvia a jeho lidé sami popravili mnoho vesničanů-kolaborantů, na jejichž rukou byla krev židovských obyvatel a spálili jejich domy. Tuvia mluvil také o židovských komsomolcích, kteří neustále psali dopisy sovětským autoritám, aby byl Tuvia zbaven velení nad partyzány. Tyto útoky na jeho vedoucí autoritu vždy úspěšně odrazil."

Skupina Bielských byla největší židovskou skupinou odporu během druhé světové války. Dohromady asi 1 200 Židů našlo útočiště mezi bratry v lesích u Lidy. Skupina spolupracovala s dominantními skupinami sovětských partyzánů v oné oblasti, které byly pod velením generála Platona (Vasilije Černyševa). Hlavním cílem Bielských bylo bojovat s běloruskými kolaboranty, kteří spolupracovali s okupační policií a jinými domácími, kteří zrazovali a vraždili Židy. Mimoto se snažili oslabit nacistickou okupační moc sabotážemi a přivést co možná nejvíce Židů do lesů. V roce 1943 podnikly SS-jednoty a policejní oddíly společně s wehrmachtem velké razie proti partyzánům na okupovaných územích, při nichž se Bielským a ostatním Židům podařilo uprchnout přes bažinatá území. Na hlavu Tuvii Bielského byla vypsána odměna 100 000 říšských marek.

Jak vzpomíná Moshe Beirach na příchod do tábora partyzánů? "My všichni nově příchozí jsme byli shromážděni na jednom místě. K principům Bielských patřilo vojensky vedenou rutinou dodávat každému odvahu a ukázat, že oni jako velitelé mají situaci pod kontrolou a že se o vše starají. K tomu sloužily denně prováděné ceremonie, při nichž se všichni shromažďovali ke společnému nástupu. Povely byly vydávány rusky. Po povelu "Pozor!" byly jednotky přehlédnuty velkým dobře vypadajícím mužem v koženém kabátě a nablýskanými koženými holínkami. Přes jeho záda visel automat. Tento muž byl Tuvia Bielski. Pro nás uprchlíky z ghetta to byl obrovský okamžik. Tito muži se nesnažili jen zachránit Židy z ghetta, ale i vytvořit židovské bojující oddíly. S Tuviou kráčeli jeho tři bratři, kteří byli známí jako odvážní bojovníci: Asael, Zusia a Arale-tento nejmladší z bratrů byl spíše se svými 13 lety ještě dítě, přesto nesl zbraň jako dospělý. Nastoupení bojovníci pozdravili po vojensku Tuviu a klesli do pohovu. Pak se ozvalo: "Všechny jednotky nastoupeny! Podle rozkazu, veliteli!" Tuvia přišel později k naší nové skupině v táboře a podal každému ruku. Ujistil nás, že udělá všechno pro naši ochranu a záchranu. Náš tábor se nacházel na území Staré Hutě. Sovětští partyzáni o našem táboře samozřejmě věděli a podporovali nás, jejich člověk byl také u nás, aby "hlídal" ideologickou linii. Při procházce táborem jsem viděl velké množství koní a krav, jejichž mléko bylo především pro děti a nemocné. V táboře byla také první pomoc a nemocnice, které byly označeny červeným křížem. Pomalu jsme si zvykali na život v táboře. Nástup bojovníků byl každé odpoledne a trval asi hodinu. Také já jsem dostal zbraň a můj velitel mi ukázal, jak se nabíjí a střílí."

1

Moshe Beirach

Budování jednoho z mnoha partyzánských táborů popisuje Moshe takto: "Náš nový tábor v lesích nebyl vzdálen daleko od městečka Nalibaki, které bylo Němci vypáleno stejně jako okolní vesnice. Většina zdejších obyvatel byla odvlečena do Německa na nucené práce. Nařízení velitele znělo: zřídit tábor, všechny plodiny na polích sklidit a uskladnit pro dlouhé zimní dny. Naše lesní domy byly postaveny z kuláčů, byly pokryty větvemi a listím. Stavebního materiálu tady byl dostatek. Tábor se rozkládal na velké ploše, domy byly asi 50 metrů od sebe, v každém žilo asi třicet lidí. Ostatní partyzáni náš tábor nazývali "Gorodok Bielski." Postavili jsme velké zámečnictví a také výrobnu mýdla. V táboře byli shromážděni různí řemeslníci: krejčí, kovář, sedlář, dokonce hodinář. Dál zde byla jedna dílna na opravu zbraní. Z jiných táborů přicházeli ruští partyzáni, abychom jim opravili řemeny, oblečení, boty a dokonce i zbraně. Zřídili jsme stanici pro desinfekci oděvů, abychom se zbavili vší. Také velkou koupelnu s teplou vodou, kterou lidé mohli využít v určitou dobu. Ještě jsme postavili "továrnu na salámy". Ruští partyzáni přiváděli svůj dobytek na porážku a k výrobě salámů. Zbytky šly samozřejmě do naší táborové kuchyně. Asi kilometr od tábora byla zřízena nemocnice. Byla také pod zemí, ale byla větší než jiné domy. Tady byli léčeni pacienti s nakažlivými nemocemi, zejména tyfem."

Moshe Beirach líčí v knize mnoho událostí, které prožil za dva roky mezi partyzány vedenými bratry Bielskými. Život běloruských partyzánů byl stále plný nebezpečí, změn, úprků a bojů o holý život, a také hladu, nemocí, zranění a smrti. Skupina Bielských se pohybovala na běloruském území mezi městy Novogrudok, Lida, Dzeržinsk, Barava, Krasnaja Gora, významným úkrytem byl prales u Nalibaki. Vše, co ve své knize  Moshe zapsal o tomto úseku života, charakterizuje Tuviu Bielského jako člověka, který šel pevně za svým cílem-zachránit co nejvíce židovských obyvatel Běloruska před nacistickým vyhlazováním a pomstít smrt blízkých. Bratři Bielští napsali hrdou kapitolu běloruského partyzánského hnutí. Lze tedy říci, že americký film zachytil skutečné události starší než 60 let, zobrazil je poměrně reálně a historicky pravdivě, i když s jistým uměleckým nadhledem poplatným obchodním zájmům producentů.

A další osudy bratrů Bielských po osvobození v roce 1944? Tuvia emigroval do Izraele a odtud později do USA, kam odešli i jeho dva bratři. Asael narukoval v roce 1944 do Rudé armády a v roce 1945 padl ve východním Prusku.

2

Tuvia Bielski s manželkou v roce 1945

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře